Oblíbenou mantrou při ukončení režimu oslabené koruny k dosažení inflačního cíle bylo, co bude ČNB s rezervami daleko přesahujícími 100 miliard eur dělat a jak se do hospodaření státu promítne ztráta ČNB.
Pravdivou a jednoduchou odpovědí bylo – ČNB nemusí dělat nic a ztráta ČNB se do hospodaření státu nepromítá.
Už tehdy jsem však měl to potěšení připomínat, že je podivné, že obavy z nadměrného objemu rezerv vyjadřují většinou právě ti, kteří nás všechny jinak upozorňují na to, o kolik rizikovější a nejistější je dnešní svět proti tomu před pár lety.
Epidemie koronaviru nám nepochybně rizika tohoto světa ozřejmuje. Současně by nám ovšem měla připomenout, že rezervy ČNB jsou rezervou právě pro takový případ náhlého k nám přivlečeného nepříznivého šoku a určitě není na škodu začít debatovat o jejich využití. Oslabení kurzu koruny nad úroveň 27 korun za euro totiž vytváří situaci, ve které by to přineslo z hlediska měnové i fiskální politiky hned několik výhod.
