Ve věku 87 let ve čtvrtek v Praze zemřel někdejší novinář, disident, exministr obrany, mluvčí Občanského fóra, kancléř prezidenta Václava Havla a velvyslanec v Rusku Luboš Dobrovský. O jeho úmrtí informoval ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský.
Dobrovský se narodil 3. února 1932 v Kolíně. V roce 2002 obdržel z rukou prezidenta Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka, byl i nositelem řady dalších ocenění. V jeho životě se odrazily dějiny druhé poloviny 20. století. Termín pohřbu podle něho oznámí rodina.
Jeho otec zahynul v koncentračním táboře a on sám koncem 50. let nastoupil do rozhlasu, kde do začátku normalizace působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj. Po propuštění v roce 1969 pracoval jako skladník, čistič oken a topič. Signatář Charty 77 také redigoval samizdatové publikace. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, později nastoupil na ministerstvo zahraničí, od října 1990 do července 1992 byl ministrem obrany rozpadajícího se Československa.
V dalších dvou letech vedl Kancelář prezidenta republiky, opět působil na ministerstvu zahraničí a v letech 1996–2000 byl velvyslancem v Rusku.
Před dvěma lety vzbudilo pozornost jeho rozhodnutí nepřevzít cenu Bezpečnostní rady státu, kterou měl dostat za svůj podíl na rozvoji obranné a bezpečnostní politiky Česka. "Ocenění si vážím, ale z vaší ruky, ruky agenta Státní bezpečnosti a člověka stíhaného za finanční zločin, ho nemohu přijmout," napsal tehdy premiérovi Andreji Babišovi (ANO) nositel medaile Za zásluhy či Ceny Ferdinanda Peroutky. Babišovi Dobrovský vyčítal také to, že k vládnutí využil podpory komunistické strany.
Ani stav současné české politiky Dobrovského nenechal chladným. "Zlomem bylo už to, když jsme si v parlamentních a prezidentských volbách zvolili dva nebezpečné nepřátele demokracie," řekl v létě 2018 v rozhovoru, kde kriticky hodnotil působení Babiše a Miloše Zemana. "Vláda trestně stíhaného bývalého agenta StB jištěná prezidentem Zemanem je jen důsledek naší volby. Já osobně nevidím v dohledné době žádné rychlé, rozumné východisko," poznamenal.
Vystudovaný rusista také ostře kritizoval současnou ruskou politiku. "Od nástupu Vladimira Putina k moci se Rusko začalo velmi výrazným způsobem zbavovat zásadních demokratických institutů, které zavedl Putinův předchůdce Boris Jelcin. Takové změny, jaké provedl v zájmu posílení vertikály moci Putin, nemají v demokratickém světě co dělat," řekl Dobrovský před deseti lety, dlouho před anexí Krymu.
Poté co Moskva začátkem roku 2014 obsadila tento ukrajinský poloostrov a přes mezinárodní nesouhlas jej připojila k Rusku, varoval Dobrovský před přílišnou důvěřivostí k Putinovi. "Už nesmíme věřit, že záruky, které jsme si dali, bude někdy Rusko schopno plnit, jako jsme je byli odhodláni plnit my. Rusko není takovým partnerem. Rusko předvádí, že každý výraz dobré vůle Západu považuje za slabost," řekl bývalý velvyslanec, který v Moskvě ještě zažil začátky Putinovy vlády.
Dobrovský se narodil 3. února 1932 v Kolíně jako Luboš Hammerschlag, jeho matka měla kořeny částečně v Sudetech, otec Ludvík byl židovského původu. Otci se nejspíš podařilo přežít Terezín a Osvětim, krátce před koncem druhé světové války ale podle všeho zahynul při spojeneckém bombardování. "Když se maminka znovu provdala, přijali jsme jméno nevlastního otce," řekl před několika lety Dobrovský, jehož původ – podobně jako u mnoha dalších "nepřátel režimu" – neušel pozornosti StB.
"Nevadí mi to, že někdo ví, že jsem Žid, protože jsem byl v této věci vždy otevřený," řekl k tomu Dobrovský. "Ale je to antisemitský prvek a člověk, který se s tím setká, by měl být pobouřen antisemitismem," komentoval fakt, že komunistická tajná policie pečlivě evidovala jeho národnost. Za normalizace někdejší rozhlasový novinář a redaktor protiokupačního vysílání ze srpna 1968 vadil tehdejší moci zejména kvůli zapojení do disentu, mimo jiné redigoval samizdatové Lidové noviny.
Od konce 50. let přitom patřil někdejší student vojenského gymnázia a později absolvent rusistiky a bohemistiky na UK k výrazným novinářům. Působil mimo jiné jako zahraniční zpravodaj Československého rozhlasu, roky 1967 až 1968 strávil jako dopisovatel v Moskvě. Po srpnu 1968 byl vyloučen z KSČ a až do listopadu 1989 se tento signatář Charty 77 živil jako skladník, čistič oken nebo topič. V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra (OF), poté nastoupil na ministerstvo zahraničních věcí.
Jako náměstek Jiřího Dienstbiera se výrazně zasloužil o vyjednání dohody o odchodu sovětských vojsk z Československa, která byla podepsána v únoru 1990. "Moskva to chtěla řešit v rámci evropského procesu, to bylo pro nás nepřijatelné. Občanské fórum prosazovalo odsun jako čistě dvoustrannou záležitost. Sověti na to po úmorných jednáních zejména náměstka ministra zahraničí Luboše Dobrovského nakonec přistoupili. Luboš byl a je velkým bojovníkem," vzpomínal Michael Kocáb.
Na ministerstvu zahraničí byl Dobrovský u vzniku Visegrádské skupiny, kterou ovšem viděl jako dočasné řešení a její současné fungování kritizoval. "V tomto okamžiku je už pro mě V4 neuvěřitelná brzda. Buď jsme součástí Evropy, nebo nejsme, Evropa musí být jenom jedna," řekl před dvěma lety Dobrovský, který byl od října 1990 do června 1992 také federálním ministrem obrany. Jako šéf resortu, první civilista po mnoha desítkách let, dohlížel mimo jiné na zmenšení vojska.
Po odchodu z ministerské funkce působil Dobrovský od srpna 1992 do února 1996 jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky (prezidentský úřad byl na začátku jeho působení neobsazen, na funkci československé hlavy státu Václav Havel rezignoval 20. července 1992 a českým prezidentem byl zvolen až koncem ledna 1993). Na jaře 1996 se stal velvyslancem v Rusku, z funkce odešel v lednu 2000, krátce po demisi ruského prezidenta Borise Jelcina. V březnu 2000 ještě kandidoval na zástupce ombudsmana, ale neuspěl.
Dobrovský byl ženatý, jeho syn Jan, někdejší novinář, byl spolumajitelem Mostecké uhelné. Časopis Forbes jej řadí mezi 50 nejbohatších Čechů.
