Ústavní soud odmítl dvě stížnosti na opatření, která provázela vyhlášení nouzového stavu. První byla stížnost pirátského zastupitele za Prahu 4 Viktora Derky, který si stěžoval na to, že vláda omezila jednání zastupitelstev. Podle Ústavního soudu však podal návrh, k němuž nebyl jako fyzická osoba aktivně legitimován.
"Z důvodu krátkého trvání napadeného aktu (14 dní) a skutečnosti, že ve svém důsledku nijak zasedání zastupitelstva, jehož je navrhovatel členem, neovlivnilo, napadený akt nijak do práva navrhovatele na nerušený výkon funkce zasáhnout nemohl," podotkl navíc soud.
Druhou stížnost pak podal advokát David Záhumenský za klientku, která si stěžuje, že vláda nezákonně omezila pohyb osob.
Ta napadla jak vyhlášení nouzového stavu, tak několik provázejících opatření vlády a ministerstva zdravotnictví. Všechny její argumenty ale Ústavní soud odmítl.
Ústavní soud uvedl, že k projednání návrhu na zrušení nouzového stavu není příslušný. Vláda podle něj za vyhlášení nouzového stavu nese politickou odpovědnost.
"Vyhlášení nouzového stavu vládou je v nyní projednávané věci primárně aktem aplikace ústavního práva; představuje tak 'akt vládnutí', který má normativní dopad, zásadně nepodléhá kontrole Ústavního soudu a je 'přezkoumatelný' primárně demokraticky zvoleným nesoudním orgánem, kterým je Poslanecká sněmovna," konstatoval Ústavní soud.
Současně ale uvedl, že by za určitých podmínek mohl vyhlášený nouzový stav přezkoumat. A to pokud by se na něj obrátila například politická menšina či pokud by součástí rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu byla konkrétní krizová opatření. "Ústavní soud by pak mohl posoudit, zda byl nouzový stav řádně vyhlášen, zda měl zamýšlené ústavněprávní účinky, a následně i rozhodnout o zákonnosti či ústavnosti navazujících realizačních aktů," konstatoval. Poukázal na to, že by nouzový stav mohl zrušit i v případě, byl-li by v rozporu se základními principy demokratického právního státu a znamenal-li by změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu.
Ústavní soud stejně tak odmítl zasáhnout proti omezujícím opatřením, vydaným vládou a následně ministerstvem zdravotnictví. Žena podle něj například nedoložila, že by v případě zákazu volného pohybu osob bylo zasaženo do jejích konkrétních práv. Proti takovému rozhodnutí tak může podat stížnost jen například skupina poslanců či senátorů.
Ústavní soud poukázal navíc na to, že další omezující opatření, která vydalo ministerstvo zdravotnictví, jsou opatření obecné povahy, která přezkoumávají správní soudy. A jak podotkl, tak to již učinily. Městský soud v Praze totiž několik opatření ministerstva zdravotnictví minulý týden zrušil.
Na Ústavní soud dorazilo celkem jedenáct stížností, týkajících se vyhlášení nouzového stavu a souvisejících opatření. Jedna z nich byla stažena, soud tak bude muset rozhodnout ještě o osmi.
Další stížnosti leží na správním úseku Městského soudu v Praze.
Vláda vyhlásila nouzový stav 12. března a poté uzavřela některé provozovny či omezila volný pohyb osob. Zhruba po deseti dnech pak vydávání omezujících opatření delegovala na ministerstvo zdravotnictví. Městský soud v Praze minulý čtvrtek ale řekl, že nezákonně.
Podle senátu, vedeného soudcem Štěpánem Výborným, šlo o tak závažná rozhodnutí, že je mohla vydat pouze vláda, a ne pouze ministerstvo. Vláda soud poslechla a omezující rozhodnutí vydala vzápětí znovu sama podle zákona o krizovém řízení.
