Před nedávnem se Tomáš Klus na sociální síti pustil do zpěváka a skladatele Jarka Nohavicy, že přijal ocenění od Vladimira Putina, prezidenta Ruské federace. „Bard vzal v mých očích do ruky mávátko a legitimizoval hrůzy kleptokratického systému v té době čerstvě vojensky operujícího na cizím státním území,“ pravil Klus. Nohavica svou odpověď svěřil časopisu Týden. „Co si píše Klus, mi je fakt celkem jedno,“ napsal Nohavica s tím, že má turné. „On teď hodně filozofuje, a nemá na to,“ dodal ke Klusovi, který už párkrát naznačil, že by mohl vstoupit do politiky.

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA „Paní Moučková shrnula všechny demagogické nesmysly podobně, jako když v padesátých letech odsuzovala, jak říkala nedávno ve svém medailonku na ČTV, ‚zrádcovskou kliku‘ Slánského a spol.“ Politolog Zdeněk Zbořil reaguje na komentáře, demonstrace i pietní akty spojené s připomenutím srpnových událostí 1968 a 1969. A trhání Ústavy? „Nenávisti se musí lidé naučit! Jak mít v úctě základní zákon státu, když se učíme nenávidět instituci prezidenta? Pan Minář ví, že se prezident neřídí Ústavou. Co bude vědět příště?“ Předpokládá, že při výročí 17. listopadu vystoupí i senátoři, poslanci a různí zneuznaní politici. „Reklama, kterou bude bezplatně asi opět produkovat ČT, je až příliš lákavá,“ podotýká.

O tom, jak v případu bývalého obviněného žalobce Libora Grygárka sehrála významnou roli sklenička, jež vypadla mladíkovi na balkoně z ruky a rozbila se dole na terase o stůl, píše dnešní MF Dnes. Případ přitom začal v roce 2008.

Spor o to, zda se má Česko připojit k devatenácti dalším zemím a začít platit eurem tvrá již dlouho. Mnozí argumentují tím, že by se přijetím eura eliminovalo kurzové riziko. Ale pak jsou tací, kteří argumentují čistě ideologicky a tvrdí, že bez eura nebude Česko nikdy na Západě, a dávají za příklad sousední Slovensko. Naposledy publicista Miroslav Motejlek. V komentářích ovšem myšlenku odsoudili. „Meleš kraviny, demagogu,“ ozvalo se.

ROZHOVOR Jak to bylo s koncem na Ministerstvu kultury? Antonín Staněk z ČSSD poprvé od svého odchodu naplno promlouvá, kdo a co mohlo stát za jeho odstraněním. Nebývale otevřeně popisuje i reálné fungování ministerského aparátu a hodnotí vedení své domovské sociální demokracie.